Stenocactus

Stenocactus se svými asi deseti druhy je domovem jen v Mexiku, kde roste v suchých oblastech s roztroušenými křovisky. Druhy se od sebe obtížně rozeznávají a navíc mezi nimi existuje mnoho přechodných forem. Většinou mají mnoho žeber, která jsou tenká jako list a nesou dlouhé, pichlavé a často zploštělé ostny. Plochými žebry a ostny rostlina zřejmě vytváří zvláštní mikroklima, ve kterém se z kulovitého těla vypařuje méně vody. Stenocactus multicostatus dorůstá do šířky kolem deseti centimetrů a vytváří až 120 velmi tenkých žeber.

Stenocactus potřebuje co nejvíce slunce a mírnou zálivku v létě. Od podzimu do jara udržujte tento kaktus v suchu a chladnu (minimálně 5°C). Tím, že se kulovité tělo scvrkává, přiléhají žebra ještě těsněji k sobě. Od jara dávejte postupně více vody. S kvetením po výrazném zimním klidu můžete počítat jen u rostliny, která dostane v létě i v zimě hodně světla. Květy jsou většinou proužkované, bílé s růžovou až červenou barvou.